Historie obce a zámku

První zprávy o obci sahají snad až do r. 1144, kdy dostavěl kníže (později král) Vladislav II. se svou chotí Gertrudou klášter premonstrátek v Doksanech a při tom daroval klášteru některé osady v okolí, mezi nimi také Vrbičany (nebo jen jejich část).

Roku 1170 držel Vrbičany a Kačov vladyka Slavkov, bratr vladyky Hrabiše, t.j. páni erbu hrábí, původně označovaní jako Hrabišici, později se psali z Rýzmburka (Oseka). Odtud tedy hrábě na erbu obce.

V roce 1410 získal Vrbičany rod Zajíců z Hazmburka. Zřejmě v té době zde byla vystavěna "tvrz s věží a příkopy". Hazmburkové na tvrzi nesídlili, bývali zde správci z nižší šlechty, před rokem 1474 je tady uváděn panoš Vítek z Vrbičan s manželkou Annou z Loun. Za Jana z Hazmburka 1520-40 je jako správce uváděn vladyka z Habří. Když Jan z Hazmburka r.1553 zemřel, vše zdědil syn Mikuláš, ale r.1577 prodal celé panství panu Václavu Kaplířovi ze Sulejovic a na Milešově i s manem Vítem z Habřiny a manželkou Rejnou, který měl v držení dvůr Kačov. Mezi oběma majiteli docházelo k častým třenicím, které pokračovaly i po smrti Václava Kaplíře, protože Vrbičany zdědil v roce 1579 syn Zdislav (Bohuslav) Kaplíř, který ve sporech pokračoval.

Po popravě Kašpara Kaplíře ze Sulevic byl kaplířovský majetek roku 1623 konfiskován a Bohuslav Kaplíř, rytíř ze Sulejovic a na Milešově, byl odsouzen k manství. Konfiskáty po Kaplířích, a to panství Vrbičany u Lovosic a Třebušín s hradem Kalichem, dostává od komory české Pavel Vencelius (Wenzl) z Bochova, doktor práv a rada při apelacích.

V r. 1666 je majitelem Kačova uváděn rytíř Jakub Kašperský z Vřesovic.

Roku 1676 zdědila Vrbičany s Třebušínem dcera Pavla Vencelia z Bochova Rosina Anna z Bochova, vdaná Kreslová z Kvaltenberka.

R. 1733 byla vládnoucí paní na Vrbičanech slečna Marie Magdalena Kreslová.

Významným představitelem rodu Kreslů byl vnuk prvního pobělohorského majitele, František Karel Kresl z Kvaltenberka (Kressel von Gwaltenberk). Po ukončených studiích práva nastoupil roku 1754 na pozici prvního referenta pražské právnické fakulty, roku 1760 byl pak povýšen do stavu svobodných pánů, od roku 1772 jej vidíme ve Vídni jako státního radu a dále dvorního radu při české dvorské kanceláři. Od roku 1782 stál v čele dvorské duchovní komise, která připravovala josefínské církevní reformy (mj. rušení klášterů). Mimo úředních aktivit byl i aktivním a vyhlášeným členem zednářských lóží v Praze i Vídni.

František Kresl nechal ve Vrbičanech nově vystavět pozdně barokní zámek na místě původního sídla. Celý areál byl tvořen zámkem s čestným dvorem a hospodářským statkem (další menší statek byl pak na okraji vsi v místech zvaných Kačov) s kuchyňskými zahradami, anglickým a francouzským parkem a polnostmi, upravenými obdobně jako na zámku Veltrusy, tedy jako tzv. okrasný statek. Aleje, křižující pole okolo zámku a vsi pak měly právě zde, na výšině nad údolím Labe, zřejmě ještě další úkol - sloužily jako větrolamy.

František Kresl zemřel r. 1801 jako bezdětný a zámek odkázal prasynovci baronu Františku Karlu Puteani. Od Puteaniho koupil Vrbičany r. 1843 mlynář Antonín Vávra z Nymburka s manželkou Františkou, ale ten Vrbičany prodal 22. června 1845 panu Jenšíkovi, rytíři z Ježova.

Z dob vlády rytíře z Ježova (Wilhelm Ritter Jentschik von Jezowa) se dochovaly jediné známé obrazy zámku - Amálie Mánesová ze slavné malířské rodiny Mánesů zde v roce 1846 namalovala obraz vrbičanského zámku, považovaný za její nejlepší dílo a okolo roku 1852 zachytil zámek na jedné ze svých slavných vedut Heinrich Waldemar Rau.

Dne 3. ledna 1862 po smrti rytíře z Ježova zdědili Vrbičany jeho synové Ignác, Sáva a Eugen. Ignác z Ježova prodal statek Vrbičany 9. února 1872 paní Terezii, hraběnce z Herbersteinu na Libochovicích (rozená kněžna z Dietrichsteinu), která jej věnovala svému synu Janu Josefu, hraběti z Herbersteinu.

Hrabě Josef Herberstein měl 6 dětí, z nichž se nejstarší syn Johann Fridrich (nar. 15. 1. 1895 na zámku Vrbičany) v roce 1922 oženil a usídlil se na zámku Vrbičany. Josef Herberstein také nechal na podnět svého bývalého vychovatele, profesora Matějíčka, zřídit v roce 1892 ve Vrbičanech českou školu.

Po německé okupaci r. 1939 se sice hrabě Herberstein přihlásil k německé národnosti, ovšem v kterési kavárně ve Vídni kritizoval Hitlerův nízký původ. Jeho syn Johann Fridrich (v této době již byl československým občanem a psal se Jan Bedřich) se o tom dozvěděl a otce udal. Doufal, že se tímto způsobem dostane ke správě rodového majetku. Stalo se ale něco jiného - nacisté nařídili českému pozemkovému úřadu v Praze, aby na velkostatky říšského hraběte Herbersteina uvalil nucenou správu. Herbersteinové tak po celou válku neměli přístup na své statky.

Zpočátku se v roli nuceného správce Libochovického panství objevuje jakýsi Fiedler, později je uváděn nucený správce baron Hanz Henning von Hartrot, který se usídlil na zámku Vrbičany. Ten byl však zapojen do příprav atentátu na Hitlera a po prozrazení účasti se dne 7. července roku 1944 na vrbičanském zámku zastřelil. Dalším nuceným správcem panství byl J. Gröeschel (psán někdy také Kreschl).

Na začátku r. 1945 byla ve zdejším zámku umístěna Hitlerova mládež (Hitlerjugend) v počtu as 40 kluků a 25 úřednic. Tito všickni si zde přepychově žili. Hitlerovi kluci vždy přes ves hulákali a chodili cvičit na obecní hřiště.
- z obecní kroniky -

Do Vrbičan přistěhovali se němečtí uprchlíci, kteří byli umístěni v zámku a v panských bytech. Brzy však museli naší obec opustit a odejet svými potahy směrem k bavorským hranicím. Ani se jim nechtělo, protože věděli, co je bude čekat. Běženci pocházeli z Pruského Slezska.
- z obecní kroniky -

Jan Bedřich Herberstein žil ještě i po druhé světové válce nějaký čas v Praze (zdá se, že nepravdivě uvedl, že za války byl členem odbojové skupiny Brutus). V roce 1948 tajně emigroval z Československa.

O charakteru Jana Bedřicha Herbersteina vypovídá také zpráva Ministerstva vnitra z roku 1947:
Bedřich Herberstein vystupoval za doby okupace jako Němec a podal německým úřadům stížnost proti několika českým býv. šlechticům, jako hraběti Belcredimu, Zdenko Kinskému, Černínovi, Sternbergovi a Rohanovi, kteří byli později stíháni gestapem, protože v době zvýšeného nebezpečí předali p. presidentu republiky písemný projev věrnosti a loyality.

V r. 1946 byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Později byl v zámku internát Středního odborného učiliště zemědělského, po roce 2002 autoškola a pracoviště pro odborný výcvik učňů oboru truhlář. Roku 2011 zámek koupila firma Sempra Vrbičany.

Dne 16.10.2012 byla při likvidaci příčky objevena zazděná nika s lahvičkou od Karlovarské soli, v které bylo 14 ks mincí a jedna papírová koruna z doby Protektorátu Čechy a Morava a dva listy s textem:
Pode dnem tohoto výklenku nalézá se studna v průměru 80 cm, hluboká 5 m. Před rokem 1900 byla z této studny ručně čerpána voda do reservoaru, umístěného na půdě.
Zazdění studny bylo provedeno 14. srpna 1942 při zrušení kuchyně, která se v této místnosti nalézala.
Zámek byl t. č. obýván panem baronem Hanz Herring von Hartrott-em
WORWITSCHAN 14 VIII 1942   Šupitar Václav, vrch. správce
Na opravách zámku pracovali Lutka Štěpán, Lutka Rudolf, Svoboda Josef, Týce Josef, Povor Josef, Husník Josef, Pravenec Zdeněk, Václav Hajný

Ke stažení (formát .pdf):